Na Deník.cz o nás vyšel nový článek: „Z jednoho úlu jsou dnes stovky: Včelařství z Vysočiny prodává tuny medu ročně“. Jsme rádi, že se mohl dostat ven náš příběh – jak se z nenápadného koníčku stalo rodinné včelařství, které dnes stojí na poctivé práci, respektu ke včelám a chuti dělat věci po svém. A hlavně: že se v článku mluví i o tom, co je pro nás nejdůležitější – zdravé včely a kvalita.
Od „zkusíme to“ k Domovině
V článku popisujeme, že včely přišly do našeho života přes rodinu Aleny – nejdřív bez velkých plánů, prostě jen „že to zkusíme“. Josef po letech podnikání hledal zpomalení a návrat k přírodě a včely do toho zapadly přirozeně.
Jenže začátky byly všechno, jen ne hladké: když otevíráš úl a nevíš, co se stane, respekt přijde rychle. A někdy i žihadla – Josef v článku vzpomíná na moment, kdy při práci převrhl úl a odnesl si „asi tři sta“ žihadel. Postupně jsme se ale učili, zrychlili ruce i hlavu a začali dělat věci efektivněji – tak, aby včely měly klid a my jsme měli výsledky.
Zlom 2019: „Zkusíme prodávat sami“
Klíčový zlom přišel v roce 2019. Měli jsme medu hodně a najednou jsme řešili jednoduchou otázku: co s tím. V článku to Josef říká napřímo: „Měli jsme hodně medu a nevěděli jsme, co s ním. Tak jsme si řekli, že zkusíme prodávat sami.“ A tím vznikl e-shop a název Včelařství Domovina.
Dnes už nejsme jen u medu – děláme i medovinu, medové pomazánky a další speciality – ale med zůstává pořád tím hlavním. A je to hezky vidět i na číslech: z prvních „dvou set kilo“ jsme se dostali „kolem sedmi tun“ ročně. V článku zmiňujeme i to, že vedle našich druhových medů nabízíme i vybrané exotické medy od včelařů ze světa (například levandulový z Řecka nebo avokádový z Mexika).
„Měli jsme hodně medu a nevěděli jsme, co s ním. Tak jsme si řekli, že zkusíme prodávat sami.“
Méně úlů, víc zdraví: termosolární cesta
Další důležitá část článku je o našem přístupu: nejde nám o honění rekordů v počtu včelstev. Z původních pěti rodinek byly časem stovky, nejvíc jsme měli kolem dvou set, ale letos jsme šli záměrně níž – zhruba na sto padesát.
Důvod je jednoduchý: „dvoustovka je pro nás strop“ a chceme jít víc po kvalitě a zdraví včel. Proto pracujeme i s termosolárními úly, kde je včelaření náročnější, ale včely v nich podle našich zkušeností lépe prospívají – a navíc úly pomáhají přirozeně řešit i kleštíka.
V článku je pěkně vidět i to, že Domovina nestojí na jednom člověku: Alena si doplnila včelařské vzdělání, do chodu rodiny i včelařství patří i naše tři děti a Josef otevřeně říká, že čas u úlů je pro něj „práce, ale zároveň únik“ – od počítače a objednávek zpátky do reality.