Překvapení, 32/2025: článek Violu a koncertní sály jsem vyměnil za…
Velice oblíbený časopis Překvapení z vydavatelství Vltava Labe Media vychází každé pondělí už od roku 2002. Tento hravý týdeník pro dobrou náladu je plný luštění, soutěží a hodnotných výher. Spojuje zábavné čtení, křížovky a testy s oblíbenými tématy ženských magazínů, jako jsou příběhy ze života, chutné recepty nebo tipy na cestování. Má samozřejmě i svou internetovou verzi.
Ve svém vyprávění pro Překvapení jsem toho prozradil spoustu o našem životě na včelí farmě, její historii, výrobcích i o své rodině a soukromí. Přečtěte si to koneckonců sami, dozvíte se hodně opravdu zajímavých informací:
Violu a koncertní sály jsem vyměnil za bzukot včel
Odmalička jsem hrál na housle a na Pražské konzervatoři jsem vystudoval hru na violu. Nakonec mi ale učarovala úplně jiná „hudba“, a tou je bzukot včel. S manželkou a dětmi žijeme na Vysočině, založili jsme Včelařství Domovina a z medu od našich včel vyrábíme zdravé dobroty.
Za všechno vlastně „může“ moje žena Alena. Seznámili jsme se on-line, zamilovali se, vzali se a nějakou dobu spolu žili v Praze. Její bratr se asi před deseti lety pustil do chovu včel na Vysočině a díky němu i já poznal včely zblízka. A byla to láska na první pohled. Včelařské počátky byly skutečně nezapomenutelné. Hodně jsme toho nevěděli, učili se za pochodu, sem tam přišla pořádná dávka žihadel.
Efektivní společenství
Moc rád vzpomínám třeba na to, jak jsme „šli na včely“ a během pár minut už jsme úprkem opouštěli žihadlové pole. Chtělo velkou kuráž se na místo činu opět vrátit. „Včelstvo je organizované sociální společenství, ve kterém má každá včela svoji pozici. Všechny role tam jsou předem dané, není prostor pro vybočení z řady,“ vysvětluji novým zájemcům o včelaření. A neodpustím si dodat, že včelstvo je sice přísný matriarchát, ve kterém vládne jedna včelí královna, ale sociální společenství funguje efektivně, na rozdíl od lidských společenství.
„A jak ti to jako muzikantovi včely z ní?“ ptají se mě občas lidé a já odpovídám: „Včely většinou příjemně vrní a skoro nejsou slyšet. Jen když jsou nespokojené, bzučí, ale rovnou také útočí. Podle specifického bzučení se dá i poznat, že přišly o včelí královnu. Takové včely bzučí tak silně, až hučí.“
Včelaříme bez chemie
Postupně, jaký jsem včely poznával, pustil jsem se do jejich chovu i já. Začínali jsme s pěti včelstvy a med jsme využívali jen pro naši rodinu. Jenže dojíždět za nimi na Vysočinu a zase zpátky do Prahy za manželkou nebylo lehké. Když jsme čekali první dítě, navrhl jsem ženě: „Co kdybychom se na Vysočinu přestěhovali?“ Alenka zvážila pro a proti a nakonec souhlasila. Nejen kvůli včelám, ale hlavně kvůli dítěti. Navíc Alenka z Vysočiny pochází. Pravda, nejsou tady kina, vyhlášené restaurace nebo bistra, ale nám to nevadilo.
Včelaření jsem bral zpočátku jako koníček, ale časem mě napadlo, že bychom mohli začít se včelami podnikat. Vždycky jsem chtěl podnikat, a tohle bylo to pravé. V roce 2016 vznikla včelařská farma Včelařství Domovina s vlastní výrobou medových pochoutek. Včelaříme bez chemie a snažíme se o udržitelný chov. Včely nechováme jen na med, ale snažíme se je i chránit. Vysazujeme v okolí úlů luční kvítí, podporujeme biodiverzitu a nezatěžujeme je zbytečnou chemií. Pravdou je, že nepřítomnost včelaře je pro ně lepší péči než „snaživé zákroky“ obden. Jak říkali v jednom filmu o dinosaurech: „Ta zvířata potřebují pouze naši nepřítomnost.“
Problémem ale je, že včely čelí tlaku různých smrtelných infekcí a nemocí. Na tom se nejvíce podílí kleštík včelí, parazit, který se nazývá Varroa destructor. Včelám také hodně vadí používání pesticidů v zemědělství. Dalším problémem je ztráta přirozeného prostředí, kdy v krajině rostou lány jen jediné plodiny. To zajistí včelám potravu jen krátkou dobu v roce, když tato plodina kvete, a pak nemají co jíst. Tomu všemu se snažíme čelit a odměnou nám je sladký med.
Co můžeme udělat pro včely?
V zájmu všech lidí by měla být starost o životní prostředí, aby se nám na zemi dobře žilo. Klasický, nízko sekaný anglický trávník je pro včely doslova poušť. Sekejte méně často a nechte trávu déle růst. Ideální je nechat v koutě zahrady kousek úplně ladem, kde mohou volně růst luční květy. Pomůže i balkon, kde vysadíte květiny, které kvetou v různých obdobích roku. Na našem e-shopu nabízíme různé druhy semínek, které si můžete zasadit, a pomoci tak včelkám.
Maliny v medu
Naší „vlajkovou lodí“ jsou ochucené medy, které vyrábíme už šestým rokem. V současnosti u nás na farmě vyrábíme čtyřicet jedna příchutí. Základem pro volbu nové přísady je chuť kontrastující se sladkým medem. „Chtěli jsme se odlišit od konkurence a vybudovat ucelenou řadu medových novinek, protože v té době byl ochucený med úplně neznámý výrobek,“ vyprávím o našich začátcích.
Začali jsme po vzoru našich předků spojením skořice a medu a časem přišly další pochoutky. Maliny v medu patří k těm nejžádanějším, ale máme i jiné a krásně barevné speciality. Tak třeba Med s citronem a spirulinou má nádhernou modrou barvu a zajímavou nakyslou chuť. Fialovou barvu má Citron s klitorií v medu. Klitorie ternatská má krásné modré květy, které se po usušení využívají k přípravě fialového čaje. Navíc je to léčivka a náš med by mohl lidem pomáhat na ucpaný nos a podrážděný krk, podobně jako náš Zázvor s citronem v medu. Zajímavý je i Ženšen v medu, antioxidant, který mírný následky stresu.
Se třemi dcerami
Hrdě říkám, že na Vysočině se nám daří po všech stránkách, protože dnes jsem pyšným otcem už tří dcer. „Spolu se ženou mám doma celkem čtyři holky, je to náročné, ale nevyměnil bych je za nic,“ směju se. Starší dvě dcery se o včely také zajímají. Mladší dcera začala hrát na housle, lásku k hudbě zdědila nejspíš po mě, ale hrát bylo její přání, do ničeho jsem ji nenutil. Chodí do hudebky, takže spolu cvičíme denně hodinu na housle. Nejmladší dcera je zatím miminko a teprve poznává svět.
Postavil jsem na zahradě bazén a holky se v něm celé léto ráchají. Nejsme moc turisticky založení, nejraději trávíme volný čas na zahradě pod třešní. I když plánujeme výlety do Rožnova pod Radhoštěm a do Harrachova a dopřejeme si i rodinnou dovolenou u moře. Mým dalším velkým koníčkem jsou RC auta, modely na dálkové ovládání, s těmi se vyřádím, a také vaření. Vařím často a rád. Ale znáte děti, někdy si nejvíc pochutnají na těstovinách s kečupem. A můj hovězí vývar, který poctivě táhnu osmnáct hodin v pomalém hrnci, je na ně moc silný. Ani neochutnají.
Večery v období žní
A můj život na Vysočině? Zvykl jsem si tady, už bych neměnil a po koncertních sálech se mi nestýská. U nás na pomezí Vysočiny a Středočeského kraje je krajina poměrně rovná, nekopcovitá, vesnice jsou silně zemědělsky založené. Moje oblíbené večery jsou v období žní, kdy je venku dlouho světlo, teplo a já poslouchám zvuky strojů z okolních polí. V každé vsi jsou sedláci, kteří se starají o svá pole, o dobytek na maso nebo mléko. A já mám své včely. Baví mě to všechno pozorovat, být toho součástí a vyprávět o tom.
Josef Kölbl, Lubno
Připravila Šárka Jansová
Violu a koncertní sály jsem vyměnil za bzukot včel
Strany 42–44 | rubrika Ze života | Překvapení, číslo 32/2025
Další média, kde jsme zabzzzučeli
- Web Forbes, říjen 2023
- Český rozhlas Radiožurnál, září 2023
- Kniha Perly v botě od Jakuba Koháka
- Web iGlanc, říjen 2023
- Dobré ráno v České televizi, listopad 2023
- Deník MF Dnes, prosinec 2023
- Reportáž v TV Noe, červen 2024
- Události v regionech ČT, červenec 2024
- Rozhovor pro ČRo Vysočina, srpen 2024
- Časopis Marianne, září 2024
- Medové odpoledne na zahradě u Agáty Hanychové
- Web Hospodářské noviny, říjen 2024
- Reportáž v pořadu Rady ptáka Loskutáka, listopad 2024
- Web Žena.aktuálně.cz, březen 2025
- Dobré ráno v České televizi, březen 2025
- Rozhovor v Českém rozhlasu Brno, červenec 2025