O medu

Med má ojedinělé vlastnosti: konzistenci, barvu, vůni a chuť. Obsahuje stopové prvky a vitaminy, díky kterým je velmi užitečný. Fyzické i chemické vlastnosti medu souvisejí přímo s jeho druhem.

Čerstvý med je polotekutá hmota, která časem krystalizuje a tuhne. Tomuto jevu se říká krystalizace. Barviva (karoten, xantofyl), jež se v nektaru vyskytují, způsobují, že med může mít různou barvu. Samotná barva není kritériem pro určení druhu medu, zpravidla medy květové mají světlou zlatožlutou barvu a medy smíšené či medovicové barvu tmavší. Med, který zkrystalizuje – ztuhne, má světlejší barvu.

Různé druhy medů se liší také vůní a podle ní lze posuzovat kvalitu a do určité míry rovněž původ medu. Intenzita vůně závisí na množství těkavých organických látek.

Chuť medu závisí na jeho původu a složení. Nejsladší chuť mají medy, které obsahují především fruktózu. Takovými jsou medy květové a luční. Velmi specifickou chuť mají medy lipové. Lipové aroma je v medu vždy nezaměnitelné.

Med je jedním z produktů nejbohatších na stopové prvky. V medu byly objeveny fosfor, železo, hořčík, vápník, chlor, měď, síra, olovo aj. Lékaři zastávají názor, že tmavý med obsahuje více minerálních látek.

Med obsahuje i některé vitaminy. Jsou jimi vitaminy B1, B2, B3, B5, B6, E, K, C a karoten.

Druhy medů

Květový med: polyflórní med (sesbírán z různých druhů rostlin), nejsladší chuť, nejlépe stravitelný, obsahuje glukózu a fruktózu, díky velkému podílu fruktózy med rychle krystalizuje, vhodný do čaje a na vaření.

Medovicový lesní med: obsahuje mnoho stopových prvků a minerálních látek, vyznačuje se pomalejší krystalizací než medy květové, medovice je hmyzem přefiltrovaná šťáva rostlin, kterou producenti mšice sají z mízy hostitele, např. ze smrku nebo javoru.

Květový pastovaný med: květový med, který je mechanickým zpracováním uveden do podoby lehce roztíratelné konzistence, pozvolným mícháním je zbaven své přirozené krystalizace - tuhnutí, med neztrácí na kvalitě, v průběhu procesu není přehříván, nazývá se také medem pastovým či šlehaným, nestéká z krajíce chleba či rohlíku a je oblíben zejména u dětí, med lze ztekutit do tekutého čirého stavu, nazpět již nezíská svou pastovitou podobu, nýbrž ztuhne.

Správné skladování medu

Med se nejlépe skladuje ve skleněných nádobách při teplotě do 25°C vlhkosti 70%. Vhodné je rovněž prostředí ve tmě, skříň či špajz.

Ztekucování medu

A jak je to s krystalizací medu? O krystalizaci medu koluje mezi spotřebiteli řada mýtů. Krystalizace medu, často mylně nazývaná cukernatěním, je jeho přirozeným jevem, proto každý med dříve či později zkrystalizuje. Tuhý med lze snadno nazpět ztekutit bez ztráty kvality. Nejsnazším způsobem je vodní lázeň o teplotě do 45 stupňů Celsia. Vhodným prostředkem je ale také horkovzdušná trouba nebo úplně obyčejný radiátor. Zkrátka, chceme-li mít med po ztekucení stále zdravý, je dobré dodržovat maximální teplotu ohřevu 45 stupňů.